Od vlny ke svetru aneb Střiž 2020

Letošní stříhání bylo naplánované na pondělí 14/9, večer předem mě začínala pojímat lehká nervozita. Z loni už jsme měli nějaké zkušenosti (hlavně s temperamentem našich ovcí) a tak mi hlava běžela na plné obrátky, aby všechno klaplo. Pěkné počasí, naladěné ovce, střihač, fotograf.

První měl dorazit střihač. Už od auta hlásil, že nemůže stříhat, zřejmě si přeležel ruku a nemůže jí zvednout ani pár centimetrů od těla, vše je ale prý v poho, vzal s sebou kamaráda, který bude střihat místo něj. Toho bolí jen záda, takže za naší asistence podávání a odebírání ovcí, by mělo vše fungovat.

Na řadu přišlo chytání ovcí. Vymyslela jsem si nové místo pro stříhání, aby byla vlna co nejčistší, ovce ve stínu (ač zářijový den, teploty dosahovaly třicítek) a fotograf měl co fotit. Chovatel shetlandských ovcí už tuší zradu. Po hodině nahánění, značné nervozitě střihače, ovcí i mě, nesčetně naběhaných kilometrů a protrhaných ohradníků, jsme se vrátili k standardní metodě. Ovce nahnali na běžné místo, pro ně známé a v košárech je posunuli pod mojí vysněnou hrušku. Stálo to práci 5 lidí, ale ovce byly na místě.

Teď už začíná ta poetičtější část. Ovce se chovají spořádaně a začínáme stříhat. Musím se pochválit, vlna byla letos opravdu čistá, bez sebemenších zbytků sena, větví, trnů. A ta měkkost. Jako pavučinka. Třídíme do 4 pytlů podle barevnosti. Všechny ovečky máme do odpoledne ostříhané. Ovečky jsou k nepoznání, z vlněných koulí jsou nahaté atletky, ale formu mají, žádná kost a kůže. To asi ty švestky, na které chodí na pastvě.

Jsem moc spokojená, podařilo se nám získat přes 30 kg kvalitní střižní vlny v 4 barevných odstínech – světlá, šedá, hnědá a černá. Černá je pro letošek novinka, jsem na ní moc zvědavá, jak se podaří zpracovat. Vlnu teď čeká cesta do přádelny ve Strmilově a doufám, že před Vánocemi budu mít doma novou zásobu přízí. Loňské už pomalu dochází. A tak bude letošní cesta od vlny ke svetru pomalu naplněná.