Těšení a očekáván bylo veliké. Na přelomu dubna a května to konečně vypuklo. A jak jsem chtěla mít vše pod kontrolou a chodila bahnice sledovat téměř neustále, porod jsem neviděla ani jeden 🙂 Ale ta úúúroda. Od třech matek 5 krásných jehňátek, 4 holky a jeden kluk. Všichni se měli hned čile k světu a já se nestačila divit, jak rostou.
Letos padla řada u jmen na písmeno E. Takže tu máme sourozence Emila a Emilku (první fotka), sestry Elu a Emu (druhá fotka) a jedináčka Evelínu (černé zbarvení).
Evelína od prvních dní vynikala svou suverénní povahou, maminčino bečení, aby se držela v blízkosti, ignorovala. Čímž mě často nechala vybíhat na kontrolu, cože se to děje, ale ono nic. Jen Evelína lítala kdesi a maminka ji ne a ne dostat k sobě. Jen to plné vemínko jí občas přivolalo. Postupně se k ní přidávala i ostatní jehňata a po měsíci jsme tu měli samostatně řádící jednotku. Emil přišel o varlata, aby tu s námi mohl zůstat a všichni dostali ušní známky. To byly asi největší akce do začátku jejich života.
Uběhly 3 měsíce a máme tu už pořádné kusy, co 🙂 Neminula nás kontrola užitkovosti, všichni byli převáženi a že to byly krásné váhy. V průměru 22 kg. Za to by se nemuseli stydět ani jehňata větších plemen. Vlna vypadá taky slibně, jemňoučká, jen na finální zbarvení si budu ještě muset počkat. Takže holky a kluku, ať se vám daří a máte se u nás prima.